Ještě než začnu rád bych vysvětlil pár technických detailů. Za prvé ... proč jsou ikonky, nadpisy a celkově důležité informace nadepsané anglicky. Není nic horšího, než když Váš zaujme web člověka z Maďarska a vy už v základním menu tápete na co kliknout. Čeština je na tom z pohledu cizince určitě obdobně. Proto jsem zvolil alespoň základní orientaci v AJ. Web by měl být v rámci možností validní podle XHTML&CSS a v brzké době propojený s redakčním systémem založeným na databázi Oracle.

Postupem doby si všímám těch, kteří s astronomií začínají, podobně jako jsem začínal já, vybírají si svůj první dalekohled či se střemhlav vrhají do focení. Ně vždy mi jejich cesta připadá správná a proto jsem se rozhodl sepsat pár řádků o tom, jak jsem se k astrofotografii dostal já a které by právě začátečníkům mohli přinést alespoň kapku té inspirace, která je podle mě velice důležitá. Zprvu krátce odbočím od tématu a v krátkosti zmíním pár informací o mé osobě. Po absolvování ZŠ, značně infikován počítačovou dobou, jsem se rozhodl pokračovat na Technickém lyceu v Trutnově, obdobě Gymnázia se zaměřením na techniku. Nedá se říci, že by mě škola až na pár výjimek v podobě modelování bavila, natož pak Fyzika či Chemie, které jsme měli opravdu hodně. Když by mi někdo řekl, jaké knihy přečtu první dva roky, až školu dochodím, nevěřil bych. Dalším, asi ne úplně správným krokem, byla přihláška na Informační technologie na Univerzitě v Pardubicích kde dosavadně studuji. Zájem o tento obor z mé strany značně pominul a tak se alespoň snažím studium dokončit. Naštěstí se vcelku daří, do školy dojíždím 3 krát týdně a tak mohu věnovat značnou část času focení. Mezi mé předešlé koníčky patřil pouze jeden, od základní školy jsem se začal intenzivně zabývat o komunity v mmorpg. Rozepisovat se určitě nebudu, ti kteří ví asi chápou, jaká pozitiva a hlavně negativa to má. Následující řádky tedy věnuji čistě tomu, kudy vedla moje cesta k současným snímkům a zájmům.

K tomuto nezvyklému koníčku jsem se dostal zcela náhodou začátkem května 2007. Ze dne na den, respektive z noci na den, jsem astronomii nadobro propadl. Přivedlo mě k tomu totální znechucení aktivitami, kterými jsem se věnoval na počítačích a pár situací které se přimotaly k tomu. Myslím, že ta první chvíle nastala, když jsem se zcela náhodou dostal na web Instantních astronomických novin, kde jsem poprvé spatřil fotografie noční oblohy, nabízející o mnoho více, než pohled neozbrojeným okem. Nalezl jsem zde také mapku oblohy, kterou jsem si vytiskl a ještě tu noc vyrazil na zahradu zkontrolovat, jestli to opravdu sedí. První objekty které jsem identifikoval byly hvězdy nulté magnitudy, Arcturus a jasně zářící Vega, která se nadobro stala mojí nejoblíbenější hvězdou na obloze. Počasí přálo a tak jsem každou jasnou noc vyrážel pouze s mapkou ven a učil se nová a nová souhvězdí. Přes den jsem se snažil dočíst informace o tom, co se v nich vlastně nachází a v jakých vzdálenostech objekty jsou. Jeden problém poukazoval na druhý a tak jsem se poměrně rychle začetl i do článků, které od tématu mírně odbočovaly (spektroskopie, dalekohledy, teorie vzniku vesmíru, astrofotografie atp). Samozřejmě se mi vše, jako začátečníkovi neuvěřitelně motalo dohromady. Zlomový okamžik přišel asi po 14 dnech od tzv. prvního světla pro mé oko, kdy jsem nalezl web astronomického fóra (dále AF). Vzhledem k tomu, že jsem nikoho, podobně postiženého v okolí neznal, byl to pro mě neuvěřitelně veliký zdroj informací ze všech koutů astronomie. Tehdá by mě vůbec nenapadlo, že budu za pár měsíců fotit širokoúhlé fotky objektů vzdáleného vesmíru. V polovině května jsem se začal intenzivněji zajímat o dalekohledy a díky doporučení zkušenějších členů AF padl výběr na 8" Dobsona, univerzální pozorovací dalekohled na azimutální montáži. Samozřejmě jsem tenkrát neměl absolutně představu, co dalekohledem uvidím, co budu muset k optice dokoupit. S odstupem času se vůbec divím, že jsem do toho po 14 dnech vůbec šel a optiku z Německa objednal. Za 3 týdny dorazily 2 ohromné krabice s rozloženou montáží a gigantickým tubusem.

Ten pocit, kdy si člověk pořídí první kukátko, se nezapomíná ... sestavu jsem sešrouboval za necelou hodinu a přestěhoval do mého pokoje, kde zabrala 1/4 celkového obytného prostoru. Jak bývá zvykem, když si někdo koupí nový dalekohled, počasí se na týden zkazilo a mě nezbylo nic jiného, než čekat. Informace a pozice o objektech jsem měl pouze načtené, nikdy jsem je na vlastní oči neviděl. První světlo staré 25 100 let dopadlo na zrcadlo z kulové hvězdokupy M13 v souhvězdí Herkula. Pohled do 25mm okuláru mi doslova vyrazil dech a to jsem ještě nevěděl co uvidím v zrcadle o průměru 45cm o půl roku později. Dá se říct, že jsem celé léto prakticky nespal, protože bylo stále pěkně. Každou noc, a to myslím vážně, jsem byl s dalekohledem venku a projížděl jasnější objekty. Každou noc jsem si dal cíl poznat něco nového, najít alespoň jeden nový objekt, ujistit se v poloze nových i těch stávajících souhvězdí, které se na východě objevovali.

Po 3 měsících mi bylo jasné, že jsem v tom až po uši. Navíc mě, po prvních afokálních pokusem s Dobsonem začala lákat astrofotografie. Nebyla to ale ta klasická cesta, kterou začínal téměř každý (Newton a těžká paralaktika). Našel jsem zalíbení v širokoúhlých záběrech mléčné dráhy a souhvězdí. První nejnavštěvovanější web byl pro mě web Pavla Gaugga, jehož fotky jsem každý den projíždel a obdivoval. V srpnu 2007 přišla druhá, větší investice. Zakoupil jsem digitální zrcadlovku Canon EOS 400D se setovým objektivem. Dosah byl oproti kompaktu o dost větší a mě se poprvé podařilo zachytit to, co jsem vídával pouze na fotografiích. Tisíce hvězd na jediné fotografii. Rotace země mě ale limitovala expozicemi do 30 sekund. I tak to ale stačilo pro získání prvních zkušeností se skládáním fotografií a jejich zpracování ve specializovaných programech. O měsíc později, v druhé polovině září mi bylo jasné, že širokoúhlá astrofotografie bude mojí další cestou. Po pár dnech kalkulování padla volba na paralaktickou montáž HEQ5 a refraktor ED80 o průměru objektivu 80mm a ohnisku 600mm. Investice to byla pro studenta značná a veliký dík patří samozřejmě rodičům, kteří mě v této koupi podpořili a umožnili mi získání sestavy dříve, než seženu dostatek peněz. Poprvé jsem se tak vydal do obchodu p. Zahajského v Praze (Supra), kde bylo vše připravené. Jeho přístup a ochota vše vysvětlit byla perfektní, od té doby jsem veškeré vybavení kupoval právě tam.

Vše co jsem během prázdnin načetl o focení, pointaci a zpracování jsem mohl vyzkoušet prakticky. Když se na to podívám s půl ročním odstupem, výsledek se více než povedl. Montáž jsem ustavil podle polárního hledáčku. Zaměřil kulovku M13, která mě k astronomii dodala v začátcích velké povzbudzení, nalezl pointační hvězdu, zaostřil a začal exponovat. Snímek který z toho vzešel zde na webu sice už není, visí mi však stále na čestném místě doma na zdi a vůbec bych se za něho nestyděl ani teď. V té době vznikl také tento web, který mi dobře slouží jako přehledná galerie mých snímků. Vždy když určitý objekt vyfotím, najdu si také jeho hlavní parametry, které se ke snímku snažím přiložit. Nejsem tedy případ astronoma s goto/navigátorem, který na obloze nepozná Kasiopeu. Orientace na obloze a informace o objektech jsou pro mě velice důležité. Není to přeci jen o focení, ale hlavně o porozumění základním jevům a o orientaci v prostoru, který většina lidí bohužel ignoruje. S tím je také spojená dostatečná představivost, která efekt mnohonásobně, alespoň v mém případě, znásobí. Doslova drogou je pro mě pohled na ramena naší galaxie, která jsou nepřehlédnutelně vyryta do nebeské klenby hlavně v letních měsících. O těchto a mnoha dalších klenotech oblohy, nemá většina lidí ani ponětí, přitom stačí tak málo, pouze vzhlédnout vzhůru.

Hned asi 3 objekt, který jsem fotil zářil ve vlnových délkách vodíku, H-Alfa. Výsledek byl sice barevný, ale o nějakých detailech se nedalo ani mluvit. Bylo mi jasné, že modifikace foťák nemine. Kvůli složité konstrukci EOSe 400D se věc značně zkomplikovala a najít někoho, kdo původní filtr vyjme a vloží nový, neblokující vlnové délky na kterých září emisní mlhoviny, byl nadliský výkon. Naštěstí se k této operaci odhodlal Ing. Myslivec a v prosinci 2007 jsem již fotil známou M42 v Orionu přes modifikovaný foťák. Další nezbytnou věcí bylo vyměnit kruhy, které mi držely pointační dalekohled napevno a nalezení pointační hvězdy na úkor kompozici nevyhovovalo mým požadavkům. Nové jsem získal od Petra Brejtra, který se o astrofotografii zajímal také a k mému překvapení bydlel necelé 4 km daleko.

Na přelomu roku 2007/2008 jsem měl již vcelku jasno, co mi chybí a kam bych se rád dostal. Zbývaly nezbytné investice do CLS filtru (světelné znečištění), Reduktoru ohniska (širší zorné pole, lepší světelnost a hlavně korekce komy) a vyřešit komfortněji manuální pointaci, která v zimě při 4 hodinovém exponování zrovna příjemná není. První dvě položky jsem zakoupil během dubna 2008, AutoGuider od Martina Myslivce společně s citlivou CCTV kamerou Eneo 1330VK v květnu. Rychlý nákup TVguideru byl způsobený testováním na astrosetkání na hradě v Liticích, kde jsem zařízení měl zapůjčené a usoudil jsem, že je na čase trochu zkomfortnit snímání.

V tuto chvíli, po roce od prvního setkání s oblohou, jsem nadmíru spokojený s vybavením i s odvětvím, které mě čím dál víc láká - emisní mlhoviny a širokoúhlá astrofotografie. V brzké budoucnosti bych se rád věnoval mozajkám těchto objektů, společně s fotografováním přes úzkopásmový H-Alfa filtr a barvení separátně získanými RGB daty. Uvidíme jak vše dopadne ...

Od května a posledních vět které jsem zde napsal se hodně změnilo. Přesně tak jak jsem si přál. Fotografie dostaly nový technický kabát a prakticky všechny jsou kombinované přes úzkopásmový filtr snímající mlhoviny přímo na čáře vodíku. Výsledky jsou přesně takové, jaké jsem si představoval. Detaily jsou krásně prokreslené, hvězdy neruší celkový dojem a až na množství šumu, se přibližují snímkům z CCD kamer.

Velkým skokem vpřed považuji nákup nového fotografického přístroje Takahashi FSQ85 ED. Ten mě zbavil věčného problému s nedokonalou kresbou v kraji pole která je u ED80 i s korektorem Vixen dost bídná. Koma se mění na astigmatismus a hvězdy protahuje na místo do krajů spíše do kružnic. Všiml jsem si tohoto jevu i u p. Eldera z Maďarska. Možná si říkáte, že to není v běžném rozlišení vidět, dělá to ale neplechu u mozajek a celkově je expoziční doba a vynaložené úsilí značně degradované.

Další problém, který se projevoval pravidelnými vzory v šumu, jsem odstranil také - občasnou změnou pozice kříže Autoguideru.

Rok přinesl také můj první větší projekt a to mozajku souhvězdí Labuťě, kterou jsem snímal bezmála půl roku. Ocenění která získala či pohled na 2 metrový plakát visící na zdi, mi určitě dodává další motivaci k podobným projektům. Nyní v zimě je to Ha(RGB) mozajka v souhvězdí Orionu, která je nyní díky počasí v ranné fázi.

Souběžně s focením mozajky probíhala ještě jedna záležitost a to stavba pozorovatelny. Probíhá i nyní a pravděpodobně bude i na jaře. Základní kostra je však hotová a focení brání už pouze nasazení přípravku na montáž. Fotografie ze stavby můžete shlédnout zde

Vzhledem k tomu, že všechny tyto záležitost začaly pojídat veliké množství finančních prostředků, bylo nutné nahradit pohodový studentský režim novým. Pobíháním mezi prací/školou a brigádami.

A jaké že jsou nyní plány do budoucna? Myslím, že jsem zatím spokojený s cestou kterou jsem se vydal a nelituji žádného kroku příp. nákupu techniky. Pokud bych měl uvést opravdu ty nejdůležitější věci které plánuji, bude to určitě monochromatická CCD kamera. V současné době teoreticky vítězí QHY 9 která nabízí vhodný senzor pro mojí optiku za vcelku příznivou cenu 2000 liber. Tato investice připadá v úvahu nejdříve během prázdnin 2009. Poté bych si dal pohov a investoval do trochu jiných věcí, přeci jen, nemůžu dávat vše jen do techniky . ... rád bych si konečně udělal řidičák (njn...pššštt :D ) Složení fotografovatelných objektů zůstane stejné, mlhoviny mě přitahují čím dál tím více a na ostatní objekty nemám vhodné technické vybavení.

Vesmíru se ale jen těžko odolává, pohlcuje a fascinuje mě čím dál víc. Mrzí mě, že takových není více. Okamžiky z každé jasné noci jsou nezapomenutelné a člověk nepotřebuje ani žádné vybavení, stačí si jen udělat čas, místo stereotypní páteční návštěvy baru natáhnout na balkóně lehátko a věnovat pár sekund pohledu na Mléčnou dráhu. Je mi ale jasné, že jedna vyzývavá věta nikoho nepřiměje, proto doufám, že budu moci právě Vám přinášet kvalitnější a kvalitnější pohledy do míst o kterých nemáte ani tušení a třeba jen hrstku z Vás inspiruji podobnou zálibou.