Pokud se zpětně podívám na souhrn fotografovaných snímků posledních měsíců, získávám jasný důkaz o rozmanitosti a pestrosti vesmíru, naší galaxie, kolem nás. Nepochybně odlišný je i snímek mlhovin v Labuti, kterému dominují velmi jasné, temné mlhoviny. Hned ve středu snímku leží objekt pod katalogovým číslem LDN 988 v jehož blízkosti se nachází 2 reflexní mlhoviny. Na snímku bohužel z neznámého důvodu postrádají svoji typickou modrou barvu a jsou spíše vybledlé. Celé pole je tak zahalené do prachového, temného hávu na jehož pozadí můžeme spatřit miliony hvězd naší galaxie, Mléčné dráhy.
Od podstaty objektu, ale nyní odbočím spíše k samotnému focení. Červené emisní mlhoviny focené přes úzkopásmové filtry pomalu a jistě nahrazují většinou méně známé objekty focené technikou LRGB od které jsem se ještě před rokem hodně distancoval. Nyní je to pro mě hlavní, výzva. Výzva kvůli světelným podmínkám, které zde panují a kvůli minimu fotografů zabývající se touto technikou. Začínám mít totiž pocit, že každý rok vidím stejné a stejné objekty, nyní bohužel čím dál více čistě přes úzkopásmové filtry. To je vůči našim podmínkám pochopitelné, ale i tak se s touto technikou dají vyrobit barevné kombinace oku lahodnější. Zpracování monochromatických kanálů, typicky Ha, OIII je za alespoň trochu průměrných podmínek rutinní činnost, která spočívá v běžném preprocessingu, střečnutí histogramu a následných subjektivních úprav typu kontrast/šum dle autorovi představy. U L kanálu se přidává další část a to boj s parazitním světlem či centrálním zjasněním, které je třeba vždy redukovat. Stejně tak celá procedura probíhá u RGB kanálů. Vše vyžaduje vlastní flat field, vlastní zaostření, vhodnou expoziční dobu. Velmi zajímavé je i míchání jednotlivých kanálů, které můžeme provádět buď čistě dle své vlastní představy, či stejně jako preprocessing vcelku danou procedurou, kde chyba vlastně neexistuje (pokud nevznikla už při snímání). Tím narážím na barevnou kalibraci dle určitého typu spektrálních tříd hvězd, kterou mi vysvětlil Alexandr Kupčo. Ta v tomto směru nastoluje pořádek. Celý tento řetízek činnosti je pro mě mnohem zajímavější a udává pravděpodobně další směr mého "vývoje" :) Postupem doby zpracovávám i v mnoha různých programech a proces už není tak kompaktní jako dříve. Kalibrace probíhá v programu MaximDL, registrace a složení v Regimu, využívá se i CCDStack, PixInsight, astronomické katalogy ad. Při pohledu na expoziční časy a dálkově ovládanou techniku si říkám, kde jsou ty časy kdy jsem přišel promrzlý ve 3 ráno domů, s CF kartou lehl s notebookem do postele a ve 4 hodiny publikoval snímek :).
