M108 & Owl nebula

Focený objekt: M108 & Owl nebula
Optika: Skywatcher 80ED - 80/600 mm
Expozice: 1600 ASA - 18 × 8 minut
Pointace: Manuální přes Skywatcher 100/500 mm, Vixen ortho 12,5 mm
Fotoaparát: modifikovaný Canon EOS 400D
Místo: Horni Kostelec, 50.483°N, 16.117°E
Datum: 5.3.2008; 00.00 - 4.30
Podmínky: -10°C, bezvětří

Planetární mlhoviny reprezentují poslední fázi vývoje masivních hvězd. Pokud hvězdy dosáhnou poslední fáze, začne probíhat tzv. AGB fáze - hvězdy začnou ztrácet hmotu. Dynamická interakce mezi pomalými a rychlejšími s. větry formuje strukturu planetárních mlhovin. M97, je více známa pod jménem Owl nebula (Soví mlhovina). Je to starší planetární mlhovina s kruhovitým tvarem. Je to jedna z 1600 planetárních mlhovin objevených v Mléčné dráze. Mléčná dráha má předpokládanou populaci 10 000 planetárních mlhovin. Toto poměrně malé číslo je způsobeno krátkým časem po který mlhoviny v galaxii existují, je to méně než 50 000 let. M97 je v pokročilé fázi vývoje, plyn se od centrální hvězdy hodně vzdálil. Má trojitou skořápkovitou strukturu, uvnitř obsahující kulatou dvojitou skořápku a jasný červený okraj. Vnější okraj vznikl z materiálu, který byl vyvržen před asi tisíci lety během "umírání" hvězdy ve fázi rudého obra. Látka pokračuje v interakci s obklopující mezihvězdnou látkou. Centrální hvězda je mrtvý pozůstatek o 0.6 hmotnosti Slunce, který produkuje abnomrmální radiaci. Teplota povrchu dosahuje 110 000 stupňů Celsia.

Astronomové zaznamenali úspěch při tvoření 3D modelu planetárních mlhovin z 2D dat. Modely jsou stavěné na 3 faktech.

1.) Materiál v mlhovine se pohybuje v r. směrech
2.) Každá skořápka je vymrštěna do prostoru v jiné časové epoše
3.) Každá skořápka je složena z několika meziskořápek které se šíří rychlostí úměrnou vzdálenosti od středu mlhoviny

Dvojitá šlupka mlhoviny je zhruba 1.3 světelné roky rozsáhlá a expanze se šíří rychlostí 40 kilometrů za sekundu. Vnitřní struktura je značně rozmanitá zatímco vnější je kulatá. Rychlost šíření vnějšího hala je prý neměřitelná.

První fáze noci bývají zamračené a proto je třeba hledat objekty v souhvězdích, které vycházejí později, nebo se nacházejí v zenitu (padá tím focení objektů v Orionu, které jsem měl v plánu). Tentokrát jsem tedy v 00.00 nasměroval dalekohled přímo k zenitu, kde se stáčel nápadný Velký vůz, který tvoří součást souhvězdí Velké medvědice, její ocas. Oba objekty jsem spatřil vcelku s přehledem vizuálně v pointačním dalekohledu. Nejsou nijak velké, ale myslím, že svoje kouzlo i přes kratší ohnisko, přes které jsem fotil, mají. Podmínky pro focení byly takřka ideální (až na nějaký ten několikasekundový opar nad ránem). O to větší problém jsem měl s věcmi okolo, ostření v zenitu nebyl dobrý nápad a připravil mě tak o hodinu času (přeostřoval jsem nakonec někde jinde). Jednoduchá poloha objektu v mapě se nakonec neukázala jako jednoduchá, ale značně mi zkomplikovala život při nastavování kompozice. To vše by ještě šlo, teď přijdou ty horší věci. Nefoukal žádný vítr, dalekohled byl namířen k zenitu, vše pěkně rychle namrzalo a já stále fénoval (budil sousedy :) ), v půlce snímání jsem narazil na další, dosud neřešený problém. Montáž dojela k noze stativu a bylo třeba jí překlopit. Tento okamžik jsem odkládal jak jen to šlo, tušil jsem problémy a tak jsem alespoň přivázal držák na okuláry provázkem a dodal snímání dalších 30 minut. Následně jsem montáž překlopil a po cca 30 minutách znovu nastavil stejnou kompozici (byla vertikálně/horizontálně převrácená, takže to byla docela sranda). Focení jsem ukončil v 4.30, vše rychle zbalil, mrknul na rýsující se Mléčnou dráhu v Labuťi (asi nejzřetejněji viditelná za zimu) a na souhvězdí Štíra, kterého pomalu dohání Jupiter, nádhera. V 5.20 už jsem vesele utíkal na autobus do školy, také skvělé. Teplota -10C v které jsem strávil noc na židličce zanechala stopy na mém hlase a tak jsem měl nemalý problém vykoktat, kam chci vlastně jet. Nemoc mě naštěstí nepotkala a pomohl tomu 20 hodinový, ničím nerušený spánek, který mě potkal při návratu ze školy domů :). Ještě ve vlaku jsem snímky složil, zkalibroval, vertikálně a horizontálně upravil a zjistil, že pravá strana nebyla odrošována korektně. Tento jev se po přeložení montáže přenesl na druhou stranu - po složení byl vlevo i vpravo. Z toho důvodu bylo nutné snímky mírně oříznout, ale i tak jsou hvězdy v krajích poněkud větší. Z toho plyne poučení, nefénovat naslepo, ale přinést si židličku a kouknout na stav optiky.

M108 & Owl nebula (plná verze 2mb: zde )