I po 5 000 letech od výbuchu je mlhovina zvaná Řasová či Síťová, stále objektem zájmu nejen astrofotografů, ale i vizuálních pozorovatelů objektů vzdáleného vesmíru.
Pod katalogovým číslem NGC 6992 se skrývá pouze část celého komplexu, který se mi na fotografii tentokráte záměrně nevešel celý.
Co ale konkrétně vidíme na snímku? Ani hvězdy nejsou nesmrtelné a každá se jednou dočká konce své aktivní kariéry. Obecně se dá říci, že hvězdy umírají dvěma způsoby. Měřítkem jejich života je palivo které spalují. Pokud masivní hvězdě dojde, začne se hroutit pod vlivem gravitace s několika možnými konci - např. vznik neutronové hvězdy či černé díry. Další variantu představuje bílý trpaslík, na kterého postupně přetéká materiál od svého hvězdného průvodce, po překročení Chandrasekharovy meze dojde k termonukleární explozi.
V obou případech je hmota navrácena do okolního prostoru - rozmětáním celé, nebo jen části hvězdy. Hvězdy se tak stávají továrnou na nové, těžší prvky.
Tvrzení "We are the star dust", používal Carl Sagan ve svých knihách velmi často. Právě tato fotografie vše ilustruje, vápník v našich kostech či železo obsažené v krvi, bylo před miliony let syntetizováno při výbuchu supernov.
Pokud by jsme se před 5000 lety dívali do místa vzniku exploze, spatřili bychom hvězdu o jasnosti -8 magnitudy, ekvivalentem může být jas ubývajícího Měsíce. Exploze je tak velká a rychlá, že během jednoho okamžiku (milisekundy), je schopna vyprodukovat energii rovnou zbytku celého viditelného vesmíru. Při kolapsu jádra dochází ke zvyšování tlaku - vzdálenosti mezi protony a elektrony se zmenšují až do doby překonání vnitřního jaderného odpuzování. Při těchto extrémních podmínkách dochází k vtlačení elektronu do protonu a k uvolnění neutrina - vzniku neutronu. Neutrina jsou částice proslavené svojí minimální interakcí. V detektorech, které se nachází hluboko pod zemí je těchto interakcí zaznamenáváno velmi málo. V době, kdy se k nám dostaly neutrina vyprodukované při výbuchu supernovy 1987A byl tento počet detekcí enormní. Právě tyto zařízení nám v budoucnu umožní co nejrychleji určit místo nově vzniklé supernovy pomocí takzvaného Čerenkova záření a jeho směru (lišící se při různých reakcích), které se projeví ve vizuálním oboru při překročení rychlosti světla ve vodě. Více informací si v případě zájmu můžete najít na některém specializovaném webu.
Fotografie bude později dodána i v barvě. Vzhledem ke zkratování elektroniky nové kamery, zveřejňuji prozatím alespoň pohled na vodíkové a kyslíkové struktury.
