Oblasti v souhvězdí Oriona a Jednorožce jsou unikátní regiony v naší galaxii v kterých probíhá intenzivně tvorba nových hvězd.
Blízká vzdálenost a příznivá pozice na obloze z této oblasti vytvořili nejvíce zkoumanou část v Mléčné dráze. Je tvořena třemi hlavními složkami.
1.) Obří molekulární oblak v Orionu - ten je hlavním zdrojem surového materiálu pro tvorbu hvězd v posledních 12 milionech letech
2.) Asociace OB1 hvězd obsahující mladé, žhavé hvězdy stvořené právě z velkého molekulárního mračna
3.) Rozdělené regionu na HII oblasti které jsou velmi ale velmi známé - M42&Kooská hlava
Dále se dělí na 2 samostatně oddělené mračna, Orion A & Orion B. Orion A obsahuje velkou mlhovinu v Orionu (M42), Orion B mlhovinu Plamínek NGC 2024.
Orion a jeho 2 nejznámější objekty patří mezi astrofotografy k ostříleným terčům. Snímky jsou tak většinou velmi okoukané, stereotypní se stále stejnou kompozicí.
Nemůžu si pomoct, ale na oblohu už asi rok koukám nejraději jen očima, vydržím to celé hodiny. ekl bych, že i tato zkušenost hodně ovlivňuje způsob nastavení kompozice.
Mým cílem v tomto souhvězdí bylo přiblížit pohled na tyto 2 známé struktury takovým způsobem, aby zapadly do kontextu s pozadím a nebyly to jen výřezy nejjasnějších částí zářícího vodíku.
Na snímku tedy můžete vidět, pokud to vezmu zleva, 2 jasné hvězdy - Alnitak a Alnilam (Zeta a Epsilon Ori). Jsou to dvě velmi jasné hvězdy z Orionova pásu který celou zimu můžete, a velmi snadno najdete, nad jižním obzorem. Je tvořený celkem 3 hvězdami v jedné linii - tu 3 jsem do mozajky nezařazoval.
Hned u hvězdy Alnitak (ta vlevo dole) leží mlhovina jejíž tvar je možné za kvalitní noci spatřit i ve větším triedru - NGC 2024 (Plamínek). Fotografickým sousedem je jí IC 434 - emisní oblak který září na pozadí známé Koňské hlavy, který jeho světlo z části svým prachem stíní. Na snímku určitě snadno hlavu najdete (vpravo od hvězdy Alnitak).
V pravém horním rohu je nepřehlédnutelná Velká mlhovina v Orionu, troufám si tvrdit, nejznámější deep-sky na obloze. Zkušení ho vidí pouhým okem, nicméně každému dalšímu stačí i malý triedr aby spatřil její nejjasnější části.
Prostor mezi těmito 2 objekty je doslova protkán slabšími emisními útvary díky nimž jsem také záměrně zvolil tak dlouhou expoziční dobu (6 hodin na jedno pole mozajky - tzn. 24 hodin na mozajku bez barvy).
Záměrně jsem nazval tuto část jako první, ta další bude obsahovat podobně jako u mozajky v Labuťi velkou interaktivní verzi snímku jak v barvě, tak v h-alfě. Pro zajímavost pravděpodobně vytvořím i video ze zpracovávání.
Není nic jednoduššího, než najít souhvězdí Oriona na zimní obloze. Pokud si uděláte pár minut čas a souhvězdí si na obloze najdete, nebudete určitě litovat. Oblast kterou jsem vyfotil poté bez problému identifikujete.
