Emisní mlhovina NGC 281, známá také pod označením Sharpless 183, je klasická oblast v které se tvoří nové hvězdy. Leží v Perseově rameni naší galaxie a její struktura zabírá oblast 60 světelných let. Molekulární oblak byl posledních pár milionů let zaneprázdněný formováním masivních mladých hvězd centrální hvězdokupy IC 1590, která je také hlavním zdrojem ionizace (viditelnost mlhoviny). Právě tato hvězdokupa je velice zajímavá. Centrum pojmenované ADS 719 obsahuje objekty podobně uspořádané, jako v centrální části mlhoviny v Orionu (M42). Hvězdy jsou zde odděleny 8000 astronomickými jednotkami a obíhají okolo společného těžiště. Dříve se předpokládalo, že takové systémy nejsou stabilní. Nyní však víme, že existují v mnoha místech vesmíru a stabilní naopak jsou.

Mlhovina obsahuje ve viditelném spektru řadu objektů typu sloní chobot, temných chuchvalců či obrovské množství prachu který zakrývá především spodní část objektu. Stáří NGC 281 se odhaduje na 1-2 miliony let.Mlhovina je sice pro můj dalekohled poměrně malá, nelze však přehlédnout tmavá místa zakrývající pohled na samotnou mlhovinu. Poprvé byly popsány astronomem Bartem Bokem v roce 1940. Jsou to malé obláčky prachu a plynu, které typicky nacházíme v emisních mlhovinách, jejich hmotnost se pohybuje v rozmezí 10 až 50 hmotností Slunce a na délku zabírají průměrně 1 světelný rok. Astronom Bok v těchto místech předpokládal výskyt mladých hvězd, jeho tvrzení se ukázalo pravdivé v roce 1990, kdy v těchto oblastech byly objeveny v IR spektru protohvězdy. Ten největší prachový chuchvalec (v mém případě s 400mm ohniskem spíš chuchvaleček), zabírá v oblasti 2,6 světelných let.

Tato fotografie je pravděpodobně poslední, která byla focená dalekohledem SkyWatcher ED80 s reduktorem od Vixenu. Ta příští by již měla vznikat s podstatně kvalitnější optikou. Každým dnem by měl dorazit refraktor od Japonské fy Takahashi, FSQ85ED, 4 členným optickým systémem s rovným polem. Základní ohnisková vzdálenost je 450mm, za pomocí reduktoru/extenderu 320/680mm. Světelnost v rozmezí F 3,8/5.3/8. Díky této skutečnosti jsem zvolil objekt, který je na obloze velmi snadno nalezitelný a u kterého by mě tolik nemrzelo, kdybych ho nestihl se starým dalekohledem dofotit. Přes jeho poměrně velikou jasnost jsem vyzkoušel novou techniku focení. Vzhledem k tomu, že většinou fotím L data dost dlouhým časem a následně se potýkám s problémy s nepřesnými kalibračními snímky, rozhodl jsem se vyzkoušet focení na menší citlivost + pořídit alespoň 5 téměř totožných dark framů. Pruhy které se na snímcích vyskytují z důvodu pointace na naprosto stejné místo po náhodné změně referenční polohy p. hvězdy dokonale zmizely a pozadí bylo naprosto hladké, přesně podle představ. Jsem zvědavý, jak se tento efekt projeví u nějakého plošně rozsáhlejšího objektu na který budu muset vynaložit více expozičního času.

H-Alfa + RGB: (větší verze: zde)



H-Alfa



Výřezy